Josef Váňa: Končím s ježděním. Toho tlaku už bylo dost

Martin Cáp Martin Cáp
8. 10. 2013 6:00
Josef Váňa se chystá na svou sedmadvacátou Velkou pardubickou. Legenda českých dostihů v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, proč se chystá zakončit svou rekordní jezdeckou kariéru.
Josef Váňa v jezdecké výstroji. Už brzy minulost?
Josef Váňa v jezdecké výstroji. Už brzy minulost? | Foto: CPA - Eduard Erben

Pardubice – V neděli si Josef Váňa přetáhne přes hlavu dres s vínovobílým kárem a bílými rukávy, vezme do ruky bičík a po sedmadvacáté vejde do paddocku před Velkou pardubickou. Jako ikona svého sportu a osminásobný vítěz nejslavnějšího dostihu v zemi, který má na pardubickém závodišti vlastní sochu v životní velikosti. A přece – něco možná bude jinak.

Muž, který za dva týdny oslaví 61. narozeniny, cítí, že se zřejmě chystá na svou poslední Velkou pardubickou. Zasvěcení se teď možná pousmáli a v duchu se ohlížejí za celou jednou dekádou, během níž Váňa pravidelně oznamuje svůj odchod ze sedla.

Jenže na obzoru je nový, dosud nejzávažnější důvod. Josefu Váňovi pomalu dochází jeho elixír mládí jménem Tiumen. Valach polského původu svým vítězstvím v roce 2009 odstartoval nejen novou etapu Váňovy pardubické kariéry, ale i další vlnu "váňománie", jak tento fenomén nazvali lehce rozladění soupeři. A v letech 2010 a 2011 si vítězství zopakoval. Loni Váňa s Tiumenem finišovali třetí.

Teď je ale Tiumenovi dvanáct let a dostal se tak do věku, kdy je u překážkových koní na dohled závěr jejich kariéry. Železník vyhrál svou poslední Velkou ve třinácti letech, Peruán ve dvanácti. Oba se pak sice pokusili o prodloužení svých sérií ještě ve čtrnácti, ale z různých důvodů neuspěli a odešli do zaslouženého důchodu.

Josef Váňa to dobře ví. V rozhovoru pro Aktuálně.cz vyjmenovává i další důvody, proč vidí rok 2013 jako ideální konec své jezdecké kariéry.

Pane Váňo, v jaké pohodě se nacházíte s Tiumenem týden před startem?

Teď se zdá, že se to na obou stranách celkem srovnalo. Vypadá to, že jsme oba fit.

Letos jste stihli dva přípravné starty, při tom posledním v srpnu jste ale spadl na Velkém anglickém skoku. Jak složitá byla příprava na letošní Velkou pardubickou?

Pro mě to určitě nic hrozného nebylo. Po pádu v Pardubicích jsem byl za tři, čtyři dny v cajku, takže to vlastně byla sranda. Horší to bylo s koněm. Tiumen dostal dvakrát za sebou zánět do zraněného kolena. Poprvé jsme to řešili antibiotiky, podruhé jsme to už přeprali homeopatiky. Měl tak 14 dnů tréninkový výpadek. Dá se to srovnat s rokem 2009, kdy vyhrál Velkou pardubickou poprvé. Ten průběh i trénink je takový podobný. Tenkrát měl podobný výpadek, Velkou nakonec stihl a ještě ji dokázal vyhrát. Je ale pravda, že v té době zdaleka nebyla tak těžká konkurence jako teď. A je také o čtyři roky starší.

V českých dostizích se obvykle „všechno vykecá“, ale detaily o zdravotním stavu Tiumena se ven z vaší stáje nedostaly. Evidentně máte velmi loajální tým.

Jasně. Tak by to podle mě mělo fungovat.

Vraťme se k srpnovému pádu, což bylo poprvé, kdy Tiumen v překážkovém dostihu ztratil jezdce. Těsně po dostihu se mluvilo o tom, že mu po kolizi na předchozím skoku nevyšel krok, ale ono to nakonec bylo poněkud jinak?

Před živým plotem „u hangáru“, překážkou číslo 24, mu někdo ze soupeřů ušlápl podkovu na zadní noze a Tiumen si natáhl šlachu, achillovku. Už tu čtyřiadvacítku neskočil dobře a mně blesklo hlavou“ „Dobrý, byla to pravá noha, tak na tu levou to nějak dohopsá“, ale on se neměl z čeho odrazit, takže místo odskoku udělal spíš takový prodloužený cvalový skok… A to bylo málo.

To se Tiumenovi v dostihu ještě nikdy nestalo.

Měli jsme jednou problém v kvalifikaci na desáté překážce, že to trochu odflákl, ale jinak takové voloviny nikdy nedělal. Začal skákat od čtyř let a prakticky nikdy neměl na skoku problém.

Už jsem začal šedivět, dál to nejde

Tiumenovi je dvanáct let, jeho kariéra se pomalu chýlí k závěru. Připouštíte si, že spolu máte před sebou možná poslední dva ročníky Velké pardubické?

(široký úsměv) Ne, já už jsem skončil. Tenhle rok je pro mě určitě poslední v roli jezdce.

Počkejte, to říkáte už od roku 1998...

Dobrý, ale teď už to bude asi definitivní. Ten tlak doma a to všechno okolo, už mě to štve. Navíc jsem říkal, že budu jezdit dostihy do té doby, dokud mi nezačnou šedivět vlasy. A už je to tady, podívejte.

Je fakt, že kdyby se neobjevil na scéně Tiumen, už byste asi skončil s ježděním před několika lety.

Jasně, tak to přesně bylo. Posledních deset let před ním jsem sice nebyl horší než třetí, ale už jsem nevyhrával. Vždycky mě někdo porazil a nebylo to tím, že bych na tom byl špatně já nebo ti koně, které jsem jezdil. Ať to byl Juventus, Kedon nebo Decent Fellow, všechno to byly hvězdy, ale mezi soupeři se našel v ten den ještě lepší kůň. Orphee des Blins loni podala výkon, jaký od ní prostě nešlo čekat.

Orphee des Blins loni šokovala všechny, na druhé straně kromě skvělého výkonu těžila i z určitého podcenění, že?

Právě. Myslím si ale, že oni letos změní taktiku. Tak, jak byla loni nachystaná, to se nikomu nemůže povést dva roky za sebou.

Jméno pro budoucnost? Třeba Drácula

Ve Velké pardubické postupně vidíme výměnu generací. Sixteen skončila loni, Tiumenovi je už dvanáct let a začínají se hlásit mladší: Orphee des Blins, Trezor a další. Vidíte mezi mladšími překážkáři potenciální nové hvězdy?

Určitě, je tady spousta dobrých mladých koní po celé republice. My jsme překážková velmoc a z těch čtyřletých a pětiletých koní se každý rok generuje pár výjimečných, kteří jsou schopní konkurovat i v zahraničí. Je to i tím, že stále větší kvalitu mají i rovinové dostihy, ze kterých ti budoucí překážkáři přicházejí. Dnes začínají skákat i koně, kteří na rovině bojovali o vítězství v derby.

A konkrétní jména?

Třeba Drácula. To je sice zrovna kůň, který neměl rovinovou třídu, ale má překážkový talent. Brzo o něm možná uslyšíme.

Pokud bude rok 2013 posledním, kdy jsme vás viděli v sedle, jak vlastně tuto sezónu hodnotíte z pohledu své stáje?

Před týdnem jsme poprvé vyhráli Gran Premio Merano díky Alpha Two a našemu Pepčovi, který odjel dostih s naštípnutým kotníkem. To byl obrovský úspěch, který jsem prožíval hodně emotivně. Až mi vyhrkly slzy, je to stejný úspěch jako vyhrát Velkou pardubickou. Jinak jsme si v sezóně samozřejmě vybrali i kopec smůly. Chtěli jsme vyhrát derby s koněm Mister Westminster, který je obrovský kanón a myslel jsem, že tady na něj nikdo nebude mít, protože takhle dobří nebyli ani naši předchozí derby-vítězové Poderoso a Ready for Life. Bohužel jsme měli hodně smůly na průběhy dostihů, nepodařilo se derby v Praze ani v Bratislavě, kde všechno obíhal a přesto podal úchvatný výkon. Derby už je passé, ale ten kůň ještě neřekl své poslední slovo.

Čím se liší šedesátiletý Josef Váňa od padesátiletého? Proč největší nebezpečí pro české stáje momentálně leží v Itálii a proč i úspěšní trenéři jako Váňa mluví o těžkých časech, které můžou skončit rozprodáním koní? Čím se liší Váňové senior a junior a proč se nedávno nepohodli? Přečtěte si druhý díl rozhovoru, právě zde.

 

Právě se děje

Další zprávy